GR221 – Mallorca: Praktické informace
Mallorca je součástí Baleárských ostrovů nacházejících se ve Středozemním moři. Stejně tak jako sousední Menorca a Ibiza spadá pod správu Španělska. Dálková trasa GR221 se táhne po severozápadní straně ostrova přes pohoří Serra de Tramuntana, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Počítejte, že tento trail zabere většinou 6 – 8 dní. Pokud však máte možnost, nespěchejte. Byla by škoda těmito krásnými místy jen proběhnout.
Kdy vyrazit
Nejpříjemnější období na stoupání do prudkých kopců, které vás zde neminou, je jaro a podzim. Já jsem konkrétně zvolila začátek května. S výběrem měsíce jsem byla více než spokojená. Věřím, že v dubnu by byly teploty během dne méně horké a díky tomu příjemnější, ale mně vyhovovala možnost zchlazení v moři, ve kterém se v tomto měsíci již dalo v pohodě koupat. Za krajní možnost, kdy na GR221 vyrazit považuji červen, díky vyšším denním teplotám. Červenec a srpen je podle mého názoru sebevražda. Na podzim počítejte ještě s horkým zářím. Podstatně příjemnější teploty budou od října. Jestliže dáváte přednost vyloženě chladnějšímu počasí, můžete vyrazit i v zimních měsících. Pokud budete mít štěstí budete mít sluníčko, zatímco u nás bude sychravo.
Doprava
Na Mallorcu se dostanete snadno a poměrně i levně. Já jsem zvolila jako odletové letiště Vídeň, jelikož z Prahy žádné spoje za rozumnou cenu nebyly, nebo byly s přestupem, což se mi z principu nechtělo. Nejenom z Vídně létají letadla za několik desítek eur. Stačí nelpět na tom našem pražském letišti a zkusit i ty okolní. Co se týče dopravy z letiště v Palma de Mallorca, stačí nasednout na autobus A1, zaplatit v hotovosti 5 € (rok 2021) a pak vystoupit rovnou v centru. Mallorka má skvěle propracovanou autobusovou dopravu, ve které se skutečně snadno zorientujete pomocí dopravní mapy. Lístky se kupují až v autobuse. Pokud budete platit kartou, je to levnější než v hotovosti. Platební kartu jednoduše při vstupu přiložíte, ale pozor, při výstupu je třeba se opět také odpípnout. Následně se vám cena vypočítá, podle toho kolik jste toho ujeli. Pokud dáváte přednost stopování, na tomto ostrově to bylo neuvěřitelně jednoduché i v době koronavirové. Zpravidla mi zastavilo hned první auto, takže nebylo třeba čekat déle jak několik minut.
Trasa
Celková délka trasy se pohybuje v rozmezí 126 – 130 kilometrů a převýšení činí cca 4 900 – 5 300 výškových metrů v závislosti na zvolené variantě. GR221 nemá pouze jeden začátek. Variant je více:
Sant Elm – Port de Pollença (varianta A)
Sant Elm – Port de Pollença (varianta B)
s’Arracó – Port de Pollença (varianta A)
s’Arracó – Port de Pollença (varianta B)
Jaký je rozdíl mezi variantou A a B? Trasa se u jezera Embassament de Cúber za městem Sollér rozděluje. Vy si můžete zvolit buď cestu podél Canal dels Embassaments, nebo přes sedlo coll del Portellet, která je náročnější, delší, ale podle mého názoru rozhodně zajímavější. Nebojím se dokonce říct, že se jednalo o nejhezčí úsek na celé GR221.
Pokud nemáte k dispozici dostatek času, dá se jít i zkrácená verze. Je to pravděpodobně nejhezčí částí celé trasy:
Valldemossa – Pollença 73 km
I směr, kterým se vydáte je čistě na vás. Moje volba padla na Sant Elm s cílem v Port de Pollença. Důvod byl jednoduchý. Chtěla jsem si nechat nejhezčí část na konec. A většinou dávám přednost jít z jinu na sever, ale k tomu nemám nijaký konkrétní důvod.
Značení
Značení se v některých úsecích dalo nazvat jako neexistující. Možnost využití offline map v aplikaci od mapy.cz bylo tedy zcela nezbytné. Celá GR221 je tam vyznačená, není tedy problém pomocí GPS sledovat správnou cestu. Samozřejmě se našly i poměrně dlouhé úseky, které nepostrádaly jak značení, tak rozcestníky, ale nebylo také výjimkou, že jste několik hodin neviděli ani kamenného mužíčka, nahrazující regulérní značení.
Nocování
Spaní venku je obecně na Mallorce zakázané. Avšak naštěstí tolerované. Respektive pokud si nerozložíte stan někomu přímo před barákem a najdete si místo dostatečně daleko od civilizace, nebude vás nikdo vyhánět. Míst vhodných na rozložení ležení bylo dostatek. Uměle vytvořené plácky porostlé mechem nebyly výjimkou. Stačilo navečer být dostatečně daleko za obcí, a po chvíli se vždy něco objevilo. Komu by se nechtělo spát pod širákem nebo ve stanu, jsou po cestě takzvaná refugio, neboli ubytovny, které je potřeba si s dostatečným předstihem rezervovat. Ochudíte se ale o úžasné noci strávené pod hvězdami, jelikož počasí, které je jen výjimečně deštivé k tomu přímo vybízí.
Voda
Poměrně rychle jsem došla ke zjištění, že studánky a potoky vyznačené v mapách, jsou skutečně jen v mapách. I většina kohoutků se jevila zcela vyschlá. Rozhodně není radno se na ně spoléhat. Nedá se tedy říct, že by Mallorka nabízela valné množství vodních zdrojů. Ne nadarmo se této trase říká ,,Cesta suchých kamenů” (Ruta de Pedra en sec). Nebylo tedy výjimkou, že jsem na zádech táhla i více jak 4 litry. Největší jistotou byly obce. Tam se buď voda dala koupit, nebo vám ji nějaká dobrá duše natočila u sebe doma. Přidala však k tomu povětšinou tvrzení, že voda není pitná. Vzít si s sebou filtr na vodu, který jsem používala více než často, považuji za velmi dobrý nápad.
Jídlo
S jídlem naštěstí problém nebyl. Povětšinou jste každý den procházeli obcí s více či méně zásobeným obchodem. Jednou nepříjemností je zde však takzvaná ,,siesta”, kdy většina obchodů má mezi 14 a 17 hod zavřeno. Pozor také na neděle, to si také nic nekoupíte. Jediný úsek bez možnosti nakoupit nějaké potraviny byl mezi městy Sóller a Pollença s přibližnou délkou 45 kilometrů. Já jsem si s sebou nesla plynový vařič. Trochu prekérní situace byla s obstaráním kartuše, kterou si samozřejmě letadlem přivést nemůžete. Jediná možnost byla v obchodě v Palma de Mallorca, kde však otvírali až v 10 hodin, díky čemuž jsem GR221 mohla po přesunech začít až odpoledne. Pokud přilétáte v neděli a kartuši potřebujete, máte smůlu a budete muset počkat do pondělí. Možnosti ji koupit na trase jsou minimální. Pokud dáváte přednost restauracím, v městečkách na trase většinou na nějakou narazíte.
Zhodnocení vybavení
To nejdůležitější
Zhodnotím zde pouze významnější kusy mého vybavení. Celý gear list naleznete v předchozím článku s názvem Příprava na GR221 a GR223. Spacák jsem měla tří sezonní péřový, a jelikož jsem spala většinou pod širákem a často na místech, kde hodně foukalo byla to dobrá volba. Horko mi v něm bylo snad jen jednou. Nafukovací karimatka opět nezklamala a polštářek by se možná mnohým zdál jako zbytečná věc, ale já jsem si díky němu ušetřila tak známou bolest za krkem. Stan jsem si nebrala celý, pouze tropiko. Jak jsem předpokládala, stavěla jsem ho na celé trase pouze jednou. Zbytek nocí jsem spala s úžasným výhledem na nebe. Místo podlážky postačil tyvek, což je plachta, která je hodně pevná a zároveň lehká. Batoh s obsahem 60 litrů byl zcela dostačující a pokud jsem netáhla 5 litrů vody, stačil by mi i menší.
Bez čeho bych se také neobešla
Dalo by se to zvládnout i bez vaření, ale já si užívala trochu líné ráno s ovesnou kaší a kávou či čajem. Takže vařič a hrnec bych si vzala znovu. Hrneček mohl zůstat doma. Jako nepostradatelný jsem považovala filtr na vodu. V domácnostech na Mallorce nebývá často voda pitná, což mě vůbec netrápilo. Co se týče oblečení stačily dvě trika na chůzi, jedny kraťasy, dlouhé kalhoty, mikina a nepromokavá bunda. Skvělý byl také klobouk, kterému vděčím za to, že jsem neměla spálený krk a ani úžeh. S sebou jsem si přibalila i plavky, které s sebou na traily většinou neberu, ale tady našly skutečně své využití. Jelikož díky často nedostatečnému značení jsem hledala pomoc v mapách v telefonu, baterka ubývala více než bylo žádoucí. Proto považuji za zcela nezbytnou powerbanku. Skvěle fungovala v kombinaci se solárním panelem, který mě velmi překvapil. Na závěr musím také vychválit trekové hole, které mi byly velkým pomocníkem. Rozhodně jsem nelitovala, že jsem si díky nim připlatila za odbavené zavazadlo.
Informace v kostce
Kdy vyrazit:
Délka trasy:
Převýšení:
Počet dnů:
Start:
Cíl:
Značení:
Nocování:
Voda:
Jídlo:
jaro, podzim (duben, květen, září, říjen)
120 – 130 kilometrů
cca 5 000 metrů
6 – 8 dnů
Sant Elm
Port de Pollença
některé úseky jsou zcela bez značení, potřeba offline map
stanování je zakázané, pokud nenocujete v blízkosti usedlostí, není s ním však problém
minimum vodních zdrojů, možnost doplnění převážně v obcích, filtr na vodu výhodou
možnost doplnit zásoby každý den, vyjma úseku Sollér – Pollença (45 km)
Předchozí
Příprava na GR221 a GR223
Následující
GR221 – Mallorca: Den po dni
Sledovat mě můžete také na:
Mohlo by se vám také líbit
Příprava na GR221 a GR223
GR223 – Menorca: Den po dni
5 komentáře
Klára
ahoj prosím, mohu se zeptat, v jakých botách jsi to šla? Nevím zda mám vzít kotníkové, které mám nebo pořídit nízké trekingové či trailové?
Díky, Klára
Tereza
Ahoj Kláro,
šla jsem v trailových běžeckých botách a byla to skvělá volba. Dá se říct, že až na vyjímky chodím pouze v nich. V kontníkových bych to osobně něšla.
Tereza
Jenda
Ahoj Terez, moc užitočných rád v článku, ďakujem 🙂
Viem, že je to otázka na ktorú neexistuje jedna odpoveď lebo závisi od človeka, no i tak ťa oprosím o názor. Idem to teraz 9-19.4. a riešim ešte trochu dilemu spacáku. Budem mať so sebou ultralight tarp, karimátku Thermarest NeoAir Xlite a ľahšiu perovku Simond Alpinism Light, v ktorej je komfortne odhadom do cca 0 stupňov ak máš teplú mikinu a poctivo aj čiapku, šál atd.
Myslíš, že mi bude stačiť Warmpeace Viking 300 alebo je to riziko, že budem riešiť chlad? Druhý perák mám Sir Joseph Rimo II 850, ten má ale 1,5 kg no hlavne 3x objemnejší čo nie je výhra… na druhú stranu, výmenou za dobrý spánok v teple rád 800g navyše ponesiem a niekam ho prinajhoršom pripnem. Z toho čo som čítal, tak počasie (teplota) vie byť počas dňa veľmi premenlivé, noci neviem ako. Plánujem spať vo (funkčnom) merino prádle, ponošky a perovka. V rezerve by som mal max mikinu a ešte jednu spodnú časť z merina, ktorú keď tak pribalím.
Ján, 32 rokov.
Tereza
Ahoj Jáne,
máš pravdu, že na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Ideální spacák by byl asi nějaký mezi těmito dvěma. Já jsem jela se spacákem s komfortem -1 °C a byla jsem za něj ráda. Přestože přes den bylo horko, tak v noci tomu tak nebylo. Ty navíc jedeš skoro o měsíc dřív než já. Potkala jsem tam holčinu, která to trochu podcenila a měla řekněme jarní spacák v noci toho velmi litovala. Na druhou stranu tobě nemusí zas až tak vadit, že bude v noci chladněji, když budeš mít výrazně lehčí batoh. Je to individuální. Také můžeš mít lepší termoregulasi než já a spacák s komfortem 6 °C ti může stačit. Já navíc spala pod širákem. Dej si to na misky vah. Zaručené teplo vs. nízká váha. Co je pro tebe důležitejší. A to je odpověď na tvoji otázku.
Tereza
JENDA
Ahoj Terezo,
díky moc za odpoveď a tvoj pohľad na vec. Videl som to podobne a len si ma v tom utvrdila. Nakoniec som si zohnal spacák s komfortem -5 a váhou 1 kg takže taký kompromis. (ten zimný 1,7 kg vč.obalu bol na takýto trail naozaj hrozne ťažký a veľký, z letného s komfort 6 st. som mal naopak strach lebo v alpách v srpnu som v ňom jednou už pekne vymrzol).
Už som späť a môžem povedať, že s výnimkou 1-2 nocí mi v ňom bolo teplo viac než by som chcel > väčšinou som sa prebudil po pár hod. spotený a musel som merino na sebe nechať na pár minút odvetrať čo narušovalo spánok… po prvých nociach som preto nechával vrchnú polovicu už rozopnutú a zapínal ju podľa potreby keď som zacítil chlad. Takže taký nočný polmaratón zmien 🙂 Mal som inak vždy postavený tarp, takže prípadný vietor som značne redukoval.
Svoju voľbu teda určite neľutujem, vždy je lepšie riešiť horko a rozopnúť sa ako naopak.
Teraz už viem, že za mňa najlepšia voľba by bol komfort okolo 0.
Spacák s komfortom 5 a viac stupňov. by som k spaniu pod širakom v období brezen-duben urcite nikomu neodporúčal.
J.