GR221 - Mallorca: Den po dni

Výhledy na moře, skalnaté hory, hvězdné nebe, někdy až neuvěřitelně silný vítr střídající se s vedrem. To jsou obrazy, které se mi vybaví při vzpomínce na dálkovou trasu GR221 na ostrově Mallorca. Díky problémům s achilovkou, které se vyskytly již před mým odletem na Baleárské ostrovy, jsem si nakázala nespěchat. I tak mi 8 dní, které jsem potřebovala na překonání 130 kilometrů s výškovým profilem přes 5 300 metrů, přišlo neuvěřitelně krátkých. Příliš rychle jsem byla v cíli, ve kterém jsem být nechtěla. Zvolila jsem si trasu směřující z jihu na sever začínající v Sant Elm a končící v Port de Pollença.

Přílet

Na Mallorcu jsem se dostala přímým letem z Vídně. Už z ČR mě celou cestu doprovázela nervozita, zda mám všechny potřebné formuláře a dokumenty. Vše naštěstí proběhlo bez komplikací a já jsem se ocitla v Palma de Mallorca. Jelikož jsem zvolila nízkonákladovou leteckou společnost, čas příletu byl až kolem 20 hod. Rezervovala jsem si ubytování přes Airbnb v docházkové vzdálenosti od letiště, ke kterému jsem se dostala ještě než padla úplná tma. Při pohledu z balkonu na pohoří Serra de Tramuntana se konečně dostavila ničím nezastíněná radost. Zítra tam někde už konečně budu…

1. den

Mapa denní etapy: 8,6 km

Poslední sprcha na kdovíjak dlouho, sbalit a rychle autobusem do centra. Obchod, ve kterém jsem si chtěla obstarat kartuši na vařič, byl zavřený. Co budu dělat s tím dehydrovaným jídlem v batohu jsem nevěděla. Vydala jsem se tedy na autobusák a cestou ještě jednou koukla na stránky daného outdoorového obchodu, na kterých se s úderem 10 hodiny přeměnil červený nápis ,,zavřeno” na ,,otevřeno”. Byla jsem zachráněna. Autobusem jsem se poté dopravila do Andratx, kde jsem přestoupila na další, který mě dovezl až do Sant Elm. Bylo 15 hodin a slunce pořádně pálilo. Prudké stoupání vystřídal traverz s úžasným výhledem na ostrov Sa Dragonera.

Nikde žádná značka natož rozcestník. Bez offline map bych byla ztracená. U zříceniny antic monestir de la Trapa jsem si přefiltrovala vodu z hadice s nápisem ,,nepitná”. Celkem jsem měla na zádech přibližně 5 litrů. Další voda byla v nedohlednu. Minula jsem první rozcestník směřující od druhé větve GR221 vedoucí z s’ Arracó. Najednou jsem šla po široké cestě a nemusela jsem prodírat křovím, jak to bylo v posledních několika kilometrech. Místo na spaní jsem si našla na krásném místě, které mělo jen jednu nevýhodu. Neuvěřitelně tam foukalo, což díky šustění okolnímu rákosí navozovalo pocit, že kolem neustále někdo chodí.

2. den

Mapa denní etapy: 19 km

Ráno jsem se probudila s pěkně mokrým spacákem. To se však v té trávě dalo čekat. Stále pofukovalo, takže než jsem si uvařila ovesnou kaši, byl naštěstí suchý. Úsek po silnici vystřídal kopec porostlý roštím a rákosím s nezměrným množstvím kozích stezek a tak trefit správnou trasu bylo i za pomoci GPS nemožné. Postupně se za mnou začali objevovat další lidé, kteří byli ztraceni stejně jako já.

Při těchto útrapách mi dělala společnost jedna Němka, která také šla GR221. Kdybych si pamatovala aspoň ta jména! V obci Estellencs jsme se nezávisle na sobě sešli čtyři Češi u hadice chrlící vodu, která neposloužila pouze na doplnění vody na pití, ale také jako improvizovaná sprcha, pod kterou jsme si někteří beze studu umyli i vlasy. U další studánky, která stejně jako ty předchozí neprojevovala žádné známky přítomnosti jakékoli vody, jsem si na uměle vybudované terase roztáhla ležení a dlouho do noci pozorovala hvězdy.

3. den

Mapa denní etapy: 19,3 km

Poměrně brzy se udělalo horko, takže koupání na pláži v Banyalbufar přišlo vhod. Bylo to moje první letošní koupání v moři. Troufám si dokonce říct první po dvou letech. Nejsem vyloženě koupací typ, ale osvěžení po nachozených kilometrech je rozhodně příjemné. Moře jako takové však miluji. Nekoukám se na něj však z lehátka pod slunečníkem. Cestou jsem narazila na opuštěná místa, ze kterých jsem mohla sledovat nekonečnost, kterou neomezí ani horizont, obrovskou sílu, se kterou se dokáže prýštit o útesy a hlavně tu neuvěřitelnou paletu odstínů modré. Ano, ta modrá, je to co mě na moři nejvíc přitahuje. Pocit svěžesti byl po stoupání, ale rychle ta tam. V Esporles se opět sešla naše česká čtyřka. Tentokrát ne však pod tekoucí hadicí, ale u piva.

Občas člověk zakufruje, i když se zrovna nachází v úseku s rozcestníky. Tomu jsem se bohužel nevyhnula ani já. Nakonec jsem i tak došla s pár zbytečnými kilometry navíc k bivaku pla de l’ Aljub. Dala jsem však přednost spaní venku. Naštěstí nebylo třeba se schovávat před nepřízní počasí.

4. den

Mapa denní etapy: 20,6 km

Kolem poledne jsem se dostala do městečka Valldemossa. Zde jsem okusila, jak vypadá masový cestovní ruch. Jedná se o velmi oblíbené místo, které naleznete snad ve všech průvodcích a podle toho to vypadalo. Nedokážu si představit jak to zde vypadá uprostřed sezóny. Někteří by možná prohlásili, že trochu přeháním, ale já přece jenom dávám přednost samotě, někde uprostřed přírody. Z měst prchám pryč, jak nejrychleji můžu. Po nutném dokoupení potravin si to zase štráduji do kopce a památky zcela ignoruji. Ty přenechám s radostí jiným. Valldemossa, mimo to, že se jedná o oblíbený turistický cíl, je také startovním místem pro ty, co nechtějí nebo nemůžou jít celou GR221. Za ní se nachází asi nejhezčí část celé trasy.

Po výživném stoupání, které jsem si neprozřetelně nechala na nejteplejší část dne se konečně dostávám do bezlesích partií s dech beroucími výhledy. Zde je i podstatně více lidí, než jsem potkala za celou předešlou část trailu. Přestože se jednalo především o jednodenní výletníky. Nevyhnutelně následovalo klesání, které se dá nazvat velmi příkré. V obci Deià jsem si chtěla z kohoutku vyznačeném na mapách doplnit vodu, ale dostala jsem z něj jen pár kapek oranžové kapaliny. Schylovalo se k večeru a já byla ještě ve městě, tak jsem do toho musela šlápnout. Nakonec jsem kolem 21 hod, kdy už se začalo stmívat, zalezla to křovinatého lesa, kde jsem opět usínala pod širákem. V noci však začalo poprchávat, tak jsem musela ve velmi stísněném prostoru stavět za svitu čelovky stan.

5. den

Mapa denní etapy: 6,6 km

Celé dopoledne pršelo a tak jsem pod plachtou stanu vymýšlela co dál. Nakonec jsem si zarezervovala hostel Sóller. Nejen kvůli střeše nad hlavou, ale ani teplá sprcha není k zahození. Vše jsem sbalila a za největšího deště vyrazila do šest kilometrů vzdáleného Sóller. Po několika dnech venku, dokážete zcela využít potenciál jedné noci pod střechou. Sušení mokrých věcí, sprcha, praní prádla, důkladné umytí nádobí v teplé vodě, dobití veškeré elektroniky, doplnění zásob jídla i pitné vody. Ještě jsem zapomněla na splachovací záchod. Tolik radosti z věcí, které v běžném životě bereme zcela za samozřejmé.

6. den

Mapa denní etapy: 15,1 km

Ráno naštěstí už nepršelo. Jako všechna města, tak i Sóller je v nížině, což znamená jen jedno. Příkré stoupání. Jak mi řekl recepční z hostelu, podél tohoto úseku se nacházejí kohoutky s vodou a měl pravdu. Nejenom, že tam kohoutky byly, ale tekla z nich i voda. Když se řekne Mallorca, jistě se vám vybaví horko. Já na sobě však ten den měla dlouhé kalhoty, bundu a mít s sebou rukavice obleču si i je. Na zahřátí jsem si cestou vařila dokonce i čaj. Za jezerem Embassament de Cúcer se GR221 dělí na dvě varianty. Jedna vede podél kanálu a druhá příkře stoupá do sedla coll del Portellet.

Zvolila jsem náročnější variantu přes sedlo a rozhodně jsem nelitovala. Neuvěřitelné výhledy mi byly odměnou. Na závěr jsem našla také nejhezčí místo na spaní za celou GR221. Nacházelo se kousek nad chatou Tossals Verds.

7. den

Mapa denní etapy: 24,4 km

Po noci, kterou doprovázelo frkání všudypřítomných koz, jsem seběhla dolu a spojila jsem se s druhou variantou GR221. Kousek za tímto rozcestím jsem se setkala se svojí starou známou českou dvojicí Kamčou a Danem. S nimi jsem absolvovala mírné stoupání působivým údolím. Bylo opět počasí na kraťasy, což jsem po včerejší zimě uvítala.

Abych toho neměla málo, vystoupala jsem si navíc na dva vrcholy, které byly mimo stezku. Serra des Teixos W a puig d’en Galileu. Následovala obec Lluc, kde jsem se také moc nezdržela. Místo na spaní jsem našla na příjemném plácku porostlého mechem, jenž byl pozůstatkem po bývalých pecích, kterých se na ostrově Mallorca vyskytovalo mnoho.

8. den

Mapa denní etapy: 19,1 km

Den, který se nesl ve znamení asfaltových silnic. Ve městě Pollença jsem si nakoupila nějaké jídlo a podél velké silnice pokračovala do Port de Pollença, což je oficiální konec celé GR221. Žádná euforie ani radost z dokončení cesty se však nedostavila, pouze smutek, že už to mám za sebou. Toto přístavní město opět žije z cestovního ruchu. Velké množství restaurací je toho důkazem. V jedné z nich jsem si objednala mořské mušle. To byla definitivní tečka za dálkovou trasou GR221.

Je tohle konec?

Naštěstí Mallorca nebyl můj jediný plán. Měla jsem ještě více jak dva dny než mi měl jet trajekt na další z baleárských ostrovů, Menorcu. Původně jsem chtěla tyto dva dny strávit na pláži, ale počasí mi nepřálo a tak jsem se stopem vydala na Cap de Formentor. Jedná se maják nacházející se na nejsevernějším cípu ostrova Mallorca. Jakmile k nějaké památce jak přírodní tak kulturní přidáte předponu ,,nej,, máte jistotu, že tam bude tak akorát nejvíc lidí. Po tomto zklamání jsem se opět stopem dostala na poloostrov Alcúdia, kde jsem si ještě prošla moc hezký okruh s jednou nocí.

Z města Alcúdia jsem přejela přímým autobusem do Palma de Mallorca, kde jsem měla rezervovaný Palma Port Hostel. Jak už název napovídá, nacházel se nedaleko přístavu. Následující den mi trajekt jel brzo ráno, a docházková vzdálenost od hostelu byla více než žádoucí. Přestože vím, že mě čeká další malé dobrodružství, odjíždět se mi z Mallorcy nechtělo. Přirostla mi k srdci. Budou mi chybět hory, které na Menorce nejsou. A trochu i lidi, ale to jsem ještě nevěděla…

Sledovat mě můžete také na:

5 komentáře

Martin Machurek
23. 1. 2023 at 18:56 Odpovědět
Dobrý den,
Jsme studenti z Gymnázia prof. Jana Patočky a přihlásily jsme se k programu DofE. Závěr tohoto programu je 4 denní expedice na námi neznámé místo. Chtěli jsme vyjít z naší komfortní zóny a tak jsme si vybrali Mallorcu. Chtěli bychom podobnou trasu jako vy. Ale nevíme jak to je s ubytováním, jelikož za kempování v divočině je pokuta až 6 000 euro. Máte nějaké typy, kde bychom jsme se mohli ubytovat (jsme 5 členná skupina mladých studentů). Jak je to případně s vodou, dá se dopředu zjistit lokace studánek s pitnou vodou?
Předem děkujeme za odpověď
Expedice Mallorca Kvinta B GPJP
- Tereza
  28. 1. 2023 at 8:56 Odpovědět
  Dobrý den,
  možnosti ubytování na GR221 jsou. Stezka prochází často nějakou vesnicí či městečkem. Další variantou jsou refugio, neboli ubytovny. Stačí si kilometráž naplánovat tak, abyste do těchto míst došli večer. Když budete mít plán kdy a kde budete, můžete si ubytování předem zařídit přes internet. Voda je většinou také pouze v obcích. Mnohdy jsem musela nést až 4 litry vody. Na studánky jsem se moc nespoléhala, jelikož byly ve většině případů vyschlé.
Luděk
2. 3. 2023 at 11:23 Odpovědět
Prima den přeji, i mě zajímá, jak to je s přespáváním.
Nás by měla být školní skupina cca o 15 lidech a snažíme se o to, aby to bylo max low cost.
Je možné cestou najít dostatek míst k bivaku pro tak velkou skupinu? 🙂
- Tereza
  2. 3. 2023 at 20:03 Odpovědět
  Ahoj Luďku,
  obávám se, že pro skupinu o 15 lidech budete hledání místa na bivak poměrně složitě. Neříkám, že to je nemožné, ale vyžádá si to pravděpodobně delší dobu potřebnou k tomu, abyste nalezli nějaký vhodný plac pro tolik lidí.
Marco
16. 4. 2023 at 7:06 Odpovědět
Terezko žil jsem ve Španělsku asi čtyři roky.Letos se tam chci vydat.Je možné to zvládnout za čtyři dny?Nechci vůbec jít do města nebo vesnic.Vzít si osm litru vody a asi ani spacak nebudu brát.Vařič a takové zátěže taktéž ne.😂

GR221 – Mallorca: Den po dni

Přílet