CHKO Blanský les: Zimní přechod

Chráněná krajinná oblast Blanský les se nachází v bezprostřední blízkosti Českobudějovické pánve. Jelikož se jedná o nejbližší hory, jsou velmi oblíbené zejména obyvateli nedalekého krajského města. Symbolem Blanského lesa je bezpochyby Kleť (1084 m. n. m.), kterou díky vysílači poznáte i z velké dálky. Kopce v tomto CHKO tvoří jakousi podkovu, kterou jsme si celou chtěli projít. A jelikož je jaro ještě daleko, rozhodli jsme se uskutečnit zimní přechod se dvěma nocemi venku.

Na Kluka

Sešli jsme se odpoledne na vlakovém nádraží v Křemži. Oba jsme přijeli z jiného směru. Po krátkém úseku po silnici začalo zahřívací stoupání. Okolní příroda připomínala spíš jaro než konec ledna. Zelená tráva, jen malé ostrůvky zbylého sněhu a teploty byly spíš na triko než na zimní bundu. Po nejpříkřejším stoupaní, které nás mělo cestou potkat, jsme se ocitli těsně pod skalkou, která je součástí vrcholu Kluk (741 m. n. m.). Pěšina po skalce byla zledovatělá a nešlo se po ní zrovna dobře. Na vrcholku rychlý pohled do okolí a jelikož se začínal plnit dalšími příchozími sklouzali jsme rychle opět dolů.

Noc u Švelhánu

Následující úsek byl velmi hezký a příjemně se po lesní cestičce šlo. Borovicový les vypadal v zapadajícím slunci přívětivě. V okolí nebyl skoro žádný sníh. Sešli jsme k osadě Lesák a pokoušeli se nalézt studánku, zakreslenou v mapě. Studánku jsme našli, ale byla zatlučená. Jelikož se rychle stmívalo, začali jsme hledat vhodné místo na spaní. V okolí jsme však moc nepochodili, jelikož všude to bylo z kopce. Vrátili jsme se na značku a kousek od kopce Švelhán jsme našli suché a rovné místo v lese. Postavili jsme si jednoduchý přístřešek z plachty a pustili se do přípravy večeře. Vybalila jsem domácí dehydrované chilli con tofu, které stačilo zalít pouze holkou vodou. Měli jsme s sebou samovar, což je jakási konvice na způsob dřívkáče. Jelikož je velmi objemný a poměrně těžký, zastánci UL by asi protočili panenky. Jedna z hlavních výhod však je neuvěřitelná rychlost varu a oproti klasickému plynovému vařiči mu nevadí mráz ani vítr.

Zimní vybavení

Co za vybavení bych vyzdvihla v souvislosti se spaním v zimě venku je péřová bunda a péřové botičky do spacáku. Pokud se hýbu, nemám problém se rychle zahřát, ale v delší nečinnosti rychle prochládám. Na chlad trpí zejména moje chodidla. Proto považuji péřové boty do spacáku jako skvělý vynález. Co se týče zbytku vybavení, bylo v podstatě shodné s věcmi, které používám na jaře a na podzim. Můj spacák má dámský komfort do -1 °C což podle předpovědi mělo stačit. V případě chladnějšího počasí jsem měla v záloze vložku do spacáku, která by mi pár stupňů k dobru mohla přidat, ale jelikož nijak zvlášť mrznout nemělo, zůstala doma. A kdyby ani vložka neměla stačit, měla jsem v plánu s sebou vzít ještě tenký cyklo spacák, do kterého bych si se svým péřákem vlezla. Není to zrovna nejlehčí možnost, táhnout s sebou dva spacáky, ale na těch pár zimních nocí mi připadá zbytečné investovat do vyloženě zimního spacáku, který bych použila jen párkrát do roka. Ale ani na tuto variantu nakonec nedošlo.

Kuklov a Rohy

Ráno jsme si na zahřátí uvařili čaj. Venku a zejména v zimě si obyčejný čaj dokáže člověk úplně jinak užít než když si ho doma v teple zalijete vodou z varné konvice. Po doplnění vody pod studánkou U třech buků, která byla nedaleko našeho nocoviště, jsme pokračovali v cestě pomyslnou podkovou, kterou Blanský les tvoří. Příjemné lesní pěšiny vystřídaly asfaltky. Místy na nich ležel led, což značně zpomalovalo naši chůzi. Oproti předchozímu dni jsme měli zataženo, podstatně chladněji a studený vítr na otevřených místech nebyl výjimkou. V Kuklově jsme navštívili známý nedostavěný klášter a zříceninu hradu Kuglvajt. Po zbytek dne nás čekal již pouze asfalt a poměrně stereotypní les. V opačném směru jsme potkali skupinku kluků, které stejně jako nás napadlo si v zimě projít Blanský les se spaním venku. Na této straně hor bylo podstatně více sněhu než na začátku našeho přechodu. Spali jsme v lese za osadou Rohy. Ráno jsme se probudili s sněhovým popraškem na přístřešku.

Kleť

Čekalo nás přes 5 km pozvolné stoupáni na nejvyšší horu Blanského lesa Kleť (1084 m. n. m.). Začali jsme potkávat stále více a více lidí. Na vrcholu bylo otevřené výdejní okénko a kolem vyloženě davy nedělních výletníků. Objednali jsme si něco horkého na zahřátí a rychle pryč. Zvolili jsme trasu vedoucí do Zlaté Koruny. Pěšina byla značně uklouzaná a tak je s podivem, že jsme se ani jednou nenatáhli na zem. Z nádraží jsme se vlakem opět každý vydal jiným směrem.

Znáte Blanská les a jeho nejvyšší horu Kleť? Máte zkušenosti s přenocováním v zimě nebo vás to láká, ale ještě jste se neodvážili něco takového uskutečnit? Napište mi do komentářů…